Rady a návody, Strana 6

Aktualizováno: září 2026

Někdy si rodiče kladou otázku, v jakém věku by mělo dítě co umět nakreslit a jak. Porovnávání obrázků na nástěnce v mateřské školce může přinést nejednu vrásku: je lepší, nebo snad horší? Roli hraje individualita každého dítěte, ale jisté zákonitosti vývoj dětské kresby má, tvrdí dětští psychologové.

1 až 2 roky: stádium čmáranic

Jinak snad nelze toto období nazvat. Dítě se s nadšením seznamuje se vším, co za sebou při pohybu nechává stopu, a jeho pohybové schopnosti jsou ještě velice neohrabané. Důležité je v tomto věku pouze sledovat, zda dítě umí tužku uchopit, soustředěně ji držet a cíleně kreslit čáry nebo skvrny. Děti, které mohou mít později problémy, už v tomto věku nechápou, k čemu tužku drží, odhazují ji a nejeví zájem o nápodobu, když jim ukazujete, jak se to správně dělá.

Tip: pro první čmáranice se hodí ergonomické voskovky, které padnou do malé ruky a nedají se snadno zlomit:

@PRODUKTY: /mideer-voskovky-pro-nejmensi-8ks/

2 až 3 roky: kolečka, smyčky a první hlavonožci

V tomto věku už se dítě na kreslení umí více soustředit, napodobuje psaní dospělých a v kresbách převažují kulaté obrazce, smyčky a kolečka. S postupujícím časem začíná kreslit hlavonožce, pokusy o postavy, obličeje, nos, oči, pusu. Jak bude dále růst, budou na postavách přibývat ruce, nohy, prsty a další detaily. A hlavně: v kresbách už je příběh.

Tip: v tomhle věku pomáhá kreslení, které se dá smazat a začít znovu, a hračky, které posílují úchop:

@PRODUKTY: /tomy-aquadoodle-vodni-podlozka-psani-a-pocitani/, /learning-resources-hmatove-nastroje-helping-hands/

4 až 5 let: tvary a kresba postavy

Dítě začíná přicházet na složitější geometrické tvary, svůj starý známý kroužek už umí vykreslit docela pěkně souměrně. Díky kresbám hlavonožců objevuje oválné tvary, pokouší se o hranaté tvary a jeho kresba už má charakter vyjádřené myšlenky: dítě o ní dokáže přemýšlet a dokreslovat detaily tak, jak si během tvorby vzpomene. Některé děti už v této době oddělují hlavu a trup, ale není to ještě pravidlem.

Tip: první kreativní sada? Zkuste smývatelné malování, které se dá používat pořád dokola:

@PRODUKTY: /svoora-magneticka-kreslici-tabulka/

5 až 6 let: dítě kreslí samo sebe

Tady už začíná dítě velmi uvědoměle kreslit samo sebe. Z toho vychází mnohé psychologické testy a studie, které podle úrovně či postavení sebe samého na obrázku mohou odhalit, co dítě ve skrytu duše trápí nebo kde se cítí psychicky silné. Už dokáže pomalu nakreslit trojúhelník a další geometrické tvary. Ani tady není třeba paušalizovat, záleží na tom, jaký styl kreslení s dítětem individuálně rozvíjíte.

Tip: v tomhle věku už dítě zvládne obtahování, které učí správný tvar postavy i písmen:

@PRODUKTY: /educational-insight-svetelna-kreslici-a-obtahovaci-tabulka-light-up-tracing-center/

7 až 8 let: plánky a úhly pohledu

Tady už dítě umí nakreslit různé plánky, některé děti zachytí i různé úhly pohledu, kreslí zejména z vrchního pohledu. Snaží se zachycovat skutečnost a v obrazech, které vytvoří, už vidí reálnou představu, plán, pohádku, zážitek. Je dobré si uvědomit, že dítě na svých obrázcích v tuto dobu ještě nezachycuje celou realitu, ale pouze to, co z reality vidí ono samo a co mu nejvíce utkvělo v paměti.

Co prozradí síla čáry a umístění kresby

Drobné detaily, které mohou prozradit povahu dítěte nebo aktuální trápení:

• Lehká, slabá čára: může chybět sebedůvěra, dítě může být momentálně něčím vyděšené.
• Silná, pevná čára: zdravá sebedůvěra, chuť a přesvědčení k tomu, co dítě právě dělá.
• Příliš silné, vytlačené čáry: potlačená nebo už projevovaná agrese či napětí.
• Neustále překreslované obrázky nebo nechuť kreslit: dítě si není jisté a v podstatě neví, co kreslit. Může to značit momentální nejistou pozici (v rodině, ve školce, kdekoliv jinde) a klesající sebedůvěru.
• Pokreslený celý papír: dítě může být nezralé a příliš nesoustředěné. Soustředěné a dobře se vyvíjející dítě soustřeďuje kresbu především na střed papíru.

Není dobré dělat podle těchto psychologických pouček pravidla, přesto je dobré o nich vědět. Vychází z nich například pracovnice pedagogicko-psychologických poraden při posuzování školní zralosti či problémů s učením. Individuální odchylky jsou možné: někoho prostě kreslení nebaví, stejně jako je někdo jiný nečtenář, a nemusí to znamenat žádný vážný problém. Tyto děti jsou zase rozvinuté v jiné rovině. Vše je třeba posuzovat individuálně.

Přečtěte si také

• Co má umět předškolák k zápisu: 15 dovedností
• Pastelky a tužky pro děti podle věku

Aktualizováno: září 2026

A je to tady. Dali jste dítě do mateřské školky a ono přineslo domů vši? Nepanikařte, vší se zbavíte, musíte být ale důslední. Dříve bylo ostříhání vlásků jediným řešením, dnes jsou i jiné možnosti. Obrňte se ale trpělivostí.

Jak poznáte vši

Přiznám se, že do prvního výskytu vší jsem netušila, jak veš vůbec vypadá. První zkušenost byla taková, že jsem si pár dnů myslela, že jsem si špatně smyla kondicionér nebo mám alergii na šampon, protože mě svědil i krk. Ano, vešky se doma hezky předávají. První příznaky jsou jasné: svědění v hlavě, pocitově až pálivé (k večeru se zhoršuje), dítě je neklidné a ve vlasech najdete živé vešky, hnidy a drobné ranky či štípance. Ty se mohou infikovat a sliny, které vši vypouštějí do pokožky, mohou dráždit i imunitní systém, který se pak brání lehce zvýšenou teplotou.

Veš připomíná malou mušku octomilku bez křídel s průhlednějším tělíčkem. Malé nymfy jsou sotva milimetrové a připomínají na vlasu ulpěné zrnko prachu. Živé vši, nymfy a vajíčka mezi nehty slyšitelně lupnou. Hnidy jsou jako světlá zrnka prachu přilepená pevně na vlasech, stáhnout se dají pouze nehty. Živé jsou buclaté a světlejší, už vylíhlé nebo vysušené mrtvé jsou lesklejší a působí prázdněji.

První pomoc: tři zásady

Někdy mám pocit, že první pomoc by potřebovaly především maminky. Vši se patrně budou opakovat, boj s nimi je v poslední době běh na dlouhou trať a drahý, nepříjemný koníček na dlouhé zimní večery. Platí několik zásad:

• Vši jsou běžná věc. Ne každý se k nim přizná (díky čemuž se vesele množí v kolektivu), ale děti je přinesou domů možná i několikrát za rok. S nedodržováním vlasové hygieny to nemá vůbec nic společného.
• Boj proti nim musí být důsledný a musí probíhat na více frontách.
• Důležitá je prevence: co pár dnů dítěti preventivně prohlédnout vlasy pro včasný záchyt.

Každý kmen vší je trošku jiný. Může se stát, že na co byly vši vnímavé loni, letos už nemusí působit. Bohužel.

Čím zabavit dítě při vyčesávání

Odvšivování je zábava na pár týdnů: celý cyklus je dobré zopakovat a součástí je každodenní kontrola hlavy alespoň po dobu tří týdnů. Brzy tedy budete řešit, čím u toho dítě zabavit. Skvělé jsou znovupoužitelné samolepkové sady, menší děti zůstanou v klidu u magnetických her a nejmenší u omalovánek ke stažení zdarma.

Chemie: risk býval zisk

Chemické přípravky byly dříve číslem jedna a moc se nad nimi nespekulovalo. Dnes je riziko, že některé sloučeniny mají negativní vedlejší účinky, a především jsou na ně vši už rezistentní. Oblíbené byly i přípravky pro zvířata, u kterých ale hrozí alergická reakce (bolest hlavy, nevolnost), a ani ty už nejsou stoprocentně účinné. I po jejich aplikaci bývají ve vlasech živé vši.

Oleje a éterické oleje: zlatá střední cesta

Dnešní přípravky v lékárně jsou na bázi silikonového oleje nebo směsi olejů, které vši mechanicky zahubí. Některé oleje navíc alespoň částečně vysuší, a tedy zničí hnidy. Doplněné jsou éterickými oleji (čajovník, levandule, mentol). Z nich je dobré pořídit alespoň čajovníkový: jeho lehce „petrolejová“ vůně je pro vši mimořádně nepříjemná a podle některých studií je pro ně jedovatý. Oleje navíc urychlí hojení poštípané pokožky. Princip olejů a šamponů je v tom, že vši se zadusí či omámí, a je vhodné je pak nad vanou vyčesat hřebenem všiváčkem nebo po uschnutí vlasů vybrat.

Levandulový olej je příjemná prevence. Jeho vůni nemají vši rády, aplikací do vlasů se můžete preventivně chránit.

Mechanické vyčesání: vždy základ

Při každé metodě je třeba důsledně mechanicky vybrat vši i hnidy. Potřebujete dobré osvětlení, nejlépe denní nebo bílé, případně lupu. Pokud hnidy neodstraníte, za pár dnů se z nich vylíhnou další vši a koloběh začíná znovu. Další aplikace šamponu nebo oleje se opakuje podle návodu výrobce, většinou v rozmezí 3 až 7 dnů.

Nezapomeňte na ostatní

Zkontrolujte a odvšivte i ostatní členy rodiny. A minimálně vyperte ložní prádlo a povlak na gauči, vyluxujte prostory, kterých se dotýkáte vlasy. Oblečení, ručníky, bundy na věšáku, čepice, gumičky, kartáče a hřebeny. Veš nepřežije bez hostitele asi 48 hodin, stačí tedy nechat věci „vyhladovět“ po tuto dobu venku nebo v izolaci. Jistější je věci vyprat.

Babské rady na hnidy

Živé vši se dají omámit šamponem, udusit olejem nebo vyhnat levandulovou vůní. Palčivější problém je odstranění hnid. Jeden návod z šuplíku babských rad:

Kondicionérová skluzavka: na každý vlásek a každý kousek pokožky rozetřete hustý kondicionér nebo krémovou masku na vlasy, takovou, která je velmi kluzká. Nechte působit nejlépe přes noc, ráno pečlivě umyjte a vyčešte. Do jisté míry to pomůže uvolnit hnidy z vlasů, které pak vypadnou, vymyjí se nebo vyčešou.

Tip Chytré opičky: ze zkušenosti doporučujeme i žehličku na vlasy. Její teplo hnidy na vlasech zahubí.

Přečtěte si také

• Ach ta věčná rýma: jak si pomoci a ještě se zabavit
• 12 tipů, jak se zabavit s dětmi doma

Aktualizováno: září 2026

Dnes se budeme věnovat maminkám. A chvílím, kterých může být nepočítaně i během jediného dne. Chvílím, kdy máte pocit, že jste jako papiňák, protože dítě udělalo něco, co nemělo, něco rozbilo nebo zničilo. Vrcholem pak bývá třeba chvíle, kdy vás dítě ve vzteku, byť omylem, přetáhne dřevěnou hračkou po noze. Maminky jistě vymyslí ještě milion dalších důvodů, kdy se prostě může stát, že se neovládneme a VYBUCHNEME.

Za takovým výbuchem většinou stojí nashromážděná směs stresu, emocí a únavy. Ve chvíli výbuchu si buďte jistá jedním: je to jen JEDEN spouštěč. Dítě takovou reakci často nečeká, nechápe ji a je jí zaskočené. Vždyť udělalo jen něco, co už stokrát předtím, a stokrát to prošlo. A teď najednou taková změna! To se těžko chápe.

Pokud stres, smutek nebo vyčerpání trvají dlouho, je dobré obrátit se na lékaře nebo psychologa.

Pravidlo č. 1: Hlídejte sama sebe

Hlídejte si celý den a hladinu své energie. Všímejte si, proč se rozčilujete a co vám nejvíc bere energii. Může to být únava z nedostatku spánku, ale také nespokojenost ve vztahu s partnerem nebo s blízkými. Nejapná poznámka tchyně, babičky nebo manžela, který večer odchází za svými zálibami, pak může být tou poslední kapkou páry, kterou vypustíte ve chvíli, kdy dítě ne a ne usnout přesně v osm a v půl deváté vám pod tíhou únavy definitivně rupnou nervy. Umět si udělat vlastní sebeanalýzu je prvním krokem ke zvládání nahromaděného stresu.

Pravidlo č. 2: Požádejte o pomoc

Myslíme tím průběžnou pomoc, průběžné malé volání o pomoc. Potřebujete mezi lidi? Běžte. Potřebujete si s někým promluvit nebo se vyplakat kamarádce na rameni? Co nejdřív dejte dítě na hlídání manželovi, babičce nebo komukoli jinému, případně si pozvěte kamarádku na večer domů. Ale udělejte to. Ulevte si na duši dřív, než se problémy začnou nepříjemně hromadit. Pravidelné upouštění páry a vyrovnávání hladiny spokojenosti je velmi důležité, i když je úleva třeba jen dočasná. Jinak se stres může dál hromadit.

Pravidlo č. 3: Běžte do vedlejšího pokoje

A tím nemyslíme, abyste do pokoje poslala ječícího potomka. Pošlete tam sebe. Jste-li těsně před výbuchem, udělejte to. Když je dítě v bezpečí, chvilku to samo vydrží, a vy dostanete prostor dostat ze sebe vztek, pláč, bezmoc nebo únavu. Tu první emoci, první výbuch, který by jinak slízlo dítě. Unavená, ale z prvního vzteku uklidněná se pak můžete vrátit.

Pravidlo č. 4: Nezapomínejte na smích

Patříte mezi maminky, které se na mateřské ani nezasmějí? Některé ženy si po letech se smutkem uvědomí, že se se svými dětmi upřímně nezasmály už hodně dlouho. Stres, napětí a vyčerpání si berou své, je to přirozené. Ale pokud se vám podaří smích ze života nevyloučit a občas ho do něj i pozvat, uděláte pro sebe moc dobrou věc.

Pár tipů: smějte se s dítětem jeho vtipům a víc ho vnímejte. Udržte si v životě to, co ve vás budí humor, úsměv a dobrou náladu. Pusťte si během dne jako kulisu komedii, vtipný seriál nebo hudbu, která vás nabíjí energií. Čas od času se zastavte a vedle seznamu toho, co vás stresuje, si zapište i to, co vám vykouzlí úsměv, ne-li smích.

Pravidlo č. 5: Nezlobte se na sebe, když selžete

Odpusťte si chvíle, kdy nehorázně selžete. Není nic horšího, než když si další dny vyčítáte, co jste předchozí den nezvládla. Ničí to náladu, přidává výčitky a dostáváte se do začarovaného kruhu nízkého sebevědomí, nespavosti a znovu rostoucího stresu a tlaku, kdy se bojíte, že zase selžete.

Věřte nám, že i ty nejlepší mámy občas na své děti vyletí. Že i ty nejusměvavější maminky se občas musí zavřít v koupelně, aby se vyplakaly. A že i ony mají dny, kdy jsou k nevydržení samy sobě, natož svému okolí. Když si připustíte, že můžete selhat, zbavíte se části strachu ze selhání. A kdo se bojí, dělá víc chyb než ten, kdo bere neúspěch jako běžnou součást života.

Přečtěte si také

• 5 důvodů, proč batolata často fňukají a jak na ně
• Jak pomoci dětem usnout
• Jak se nezbláznit z domácí výuky

Maminky se nás často ptají, jak zabavit malé miminko? Jde to! Líbí se mu barvičky, hudba a doteky. A hlavně pocit bezpečí. Větší děti už se postupně otevírají světu a tedy i hračkám. To jsou hlavní kritéria pro výběr aktivit pro ty úplně nejmenší. Mějte však s miminkem trpělivost v prvních šesti týdnech. V tu dobu jsou všechny hračky ještě pouhou dekorací, protože tu neúžasnější hračku má miminko na dosah pořád. Je to jeho maminka.

Věk 0-3 měsíce: Maminka, jenom maminka!

Její vůně, její hlas, její teplo a její ňadra, jež mu dávají potravu. Pouhý oční kontakt, mluvení a mazlení se s ním, je pro dítě v tuto první dobu po narození tím nejpřirozenějším stimulem. S přibývajícími týdny, jak se mu zlepšuje zrak, ho zaujmou samozřejmě takové věci jako je hrazdička, hračky v jeho blízkosti, ale ještě je příliš neobratné, než aby si s nimi dokázalo samo hrát. Ale zato vaše ruka, prsty, vlasy, brýle, váš řetízek na krku: to jsou nejúžasnější věci, které může do svých ručiček vzít a fascinovaně si je prohlížet.

V tuto chvíli postačí, když bude mít bezpečné místo, odpočinek a spánek, bezpečnou maminčinu náruč a k dispozici její hlas a něžnou ruku.

Věk 3-6 měsíců: Už vidím a cílím

V tuto dobu je miminko již schopno cíleně zaměřit svou pozornost i oční kontakt na hračky ve svém okolí. Záhy pochopí, že když natáhne ruku, k něčemu se dostane a ono je to velice zajímavé! Hrazdičky a hrací deky jsou pro tuto dobu ideální. Ovšem sále platí, že dítě potřebuje plnou podporu svých rodičů, nevydrží v bdělé pozornosti moc dlouho a záhy se unaví, nebo se začně nudit. Už je to také doba, kdy si dítě zajíždí nějaký režim a je schopno alespoň v náznacích rozlišovat začátek dne, konec dne a čas na spaní.

Děti také milují nošení po bytě a ukazování věcí. Tu a tam si na něco sáhnou, pozor, už ale také strčí do pusinky...to by, kdyby záleželo na miminku, byla jeho nejoblíbenější náplň dne. S tím, jak se děti blíží prvnímu půlroku, začínají mít zájem o své okolí víc a víc. Milují zvuky, a tak dítěti uděláte radost měkkými zvukovými hračkami. Také chrastítka, dřevěné elastické kroužky jsou v tomto věku tou nejlepší volbou. Ukazujte dětem, mluvte na ně. Vysvětlujte a ukazujte souvislosti.

Věk 6-12 měsíců: Ono to funguje!

Skvělé jsou hračky do vany! Lodičky, zvířátka nebo i obyčejné mističky, kterými si lze přelévat vodu sem a tam. No jen to zkuste miminku jednou ukázat. Rozhodně se v tuto dobu už bude snažit nejen vodu cíleně vylít, ale také soustředěně nabrat.

Jinak si už spolu můžete začít skládat první kostky, kostkovou věž z kostek z pevného kartonu a schovat dovnitř zvířátko, první maličké farmy složené z velkých kusů. A proč nakonec neudělat farmu i z plyšáků? Stačí k tomu papírová krabice a třeba několik zvířátek nebo chrastítek! Rázem dostanou nový glanc, protože se začnou schovávat do krabic, "chodit domů" a opět vybíhat ven? Mamko, jak ty to jenom děláš! Ve tvých rukou farma žije!

Jak se bude věk blížit jednomu roku, objeví dítě i radost z boření. To je schopnost, která způsobí hodně radosti a chuti ji opakovat ve chvíli, kdy ji v sobě dítě objeví. Dopřejte mu ji s různými skládačkami a kostkami a počítejte s tím, že u toho bude hodně rachotu a smíchu.

Velmi oblíbené jsou také zvukové dřevěné kostky, každá vydává jiný zvuk, dají se na sebe stavět a můžete je pořídit v motivu farmy, safari či mořského světa.

Malé děti také milují, když jim hrajete na hudební nástroje, takové rumba koule jsou úplně ideální.

Aktualizováno: září 2026

Pamatujte si jedno základní pravidlo: čím méně hraček dítě má, tím silnější citový vztah si k nim může vytvořit. Velké množství hraček, ve kterém ztrácíte přehled vy jako rodiče, totiž už dávno není přehledné ani pro samotné dítě. Dítě se v takovém chaosu může cítit nejisté, nudí se, hraček si neváží a nic ho k nim nepoutá. To věru není dobrá investice.

Může to vést k lhostejnosti a bezcílnosti a dítě se pak učí, že nic na světě nemá takovou cenu, aby stálo za to o to usilovat. Pěstujeme v něm tak konzumní způsob života. Mějte pořád na paměti, že hračky jsou jako lidé.

Jak jste na tom byli vy?

Vzpomeňte si na své vlastní dětství. Málokdo tehdy oplýval obrovským množstvím hraček. Většinou jsme jich měli pár, a o to víc jsme si s nimi hráli. Na některé dodnes s nostalgií vzpomínáte a možná byste uměli popsat každý detail, každý škrábanec a každou známku opotřebení, nebo aspoň barvu očí své nejoblíbenější panenky.

Dopřejte ten pocit i svým dětem.

Pokoj plný hraček, ale dítě utíká k mobilu

Typický obraz přesycení hračkami: dítě má plný pokoj hraček, a přesto tráví čas u mobilu nebo tabletu. Hračky se válejí zaprášené a neuklizené a dítě často ani neví, kde je nechalo. Když budu mít svoje hračky ráda, budu se o ně starat, ne? Bude mi vadit, když je někde zapomenu. K virtuálnímu světu dítě může utíkat i proto, že se v tom reálném cítí v chaosu.

Jak s dětmi hračky přebrat

Je čas s tím skoncovat. Zkuste s dětmi hračky přebrat a rozbité a nekvalitní hračky nekompromisně vyhodit. Právě ty tomuto problému doslova nahrávají. Málokterá taková hračka vydrží delší zacházení, a tak se často stává, že vánoční dárky končí v koši už na Nový rok. Všechny hračky „na ozdobu“ vyhoďte, rozlučte se s nimi a k podobným se už nevracejte.

Za prvé do nich investujete zbytečné peníze. A za druhé, mně vždycky trhalo srdce vyhazovat rozbité hračky. Málokterá jde funkčně opravit, a tak jsem dětem jen ukazovala, že hračka je spotřební zboží. A to se mi nelíbilo.

Hračka je součástí rodiny

To jsem měla zakořeněné ze svého dětství, a věřte, že to dětem přináší pocit stability. Doma je tatínek, maminka a hračky, které umím vyjmenovat. Je nepříjemné, když se členové mé rodiny neustále mění, i když jsou to jen hračky. Nové hračky mají přicházet po chvíli, kdy se na ně těšíme, vybíráme je a povídáme si o nich. Ne jako rohlík, který ráno koupíme, v poledne sníme a zbytek večer vyhodíme.

Co s hračkami, které už dítě nepotřebuje

Probrané hračky pak rozdělte. Ty, které už jsou mimo věk vašeho dítěte, můžete poslat dál jiným dětem, prodat v bazárku (za utržené peníze si dítě může koupit jinou hračku) nebo darovat charitě. Děti se tak naučí, že to, co odloží, může ještě dobře někomu posloužit, a že hračky mají i nějakou hodnotu. Nechte si jen ty, které dítě baví, ke kterým má citový vztah a u kterých je předpoklad, že něco vydrží.

Kvalitní hračka je základ

Těžko budete podobné zásady uplatňovat s nekvalitními hračkami: s autíčkem, kterému se kolečko rázem utrhne, s panenkou, které se po pár dnech nečesatelně zacuchají vlasy, nebo s atrapami na hru na nákup, které se beznadějně rozkutálejí po bytě a ke všemu nepříjemně zapáchají.

Základem je hračka, která je hezká, osloví vás svou kvalitou a víte o ní, že vydrží. Hračka, která podporuje fantazii a kterou můžete vzít do ruky mnohokrát, aniž by se na ní něco negativně změnilo. Takové hračky vybíráme i do Chytré opičky: hračky, ke kterým si děti vytvoří vztah a které s nimi zůstanou dlouhé měsíce, možná i roky.

Tip: magnetická stavebnice, ke které se dají dokupovat další sady, a dřevěná farma, která slouží jako vkládačka i jako domeček pro zvířátka:

@PRODUKTY: /connetix-magneticka-stavebnice-60-dilu/, /tooky-toy-drevena-farma/

Přečtěte si také

• Jak poznat hračku, která vydrží 5 a více let
• Péče o dřevěné hračky
• Jak přehledně ukládat puzzle

Aktualizováno: září 2026

Je to noční můra. Rýma, která teče z nosíku nebo se hezky zvukově projevuje při každém nadechnutí, nehledě na nevyspalé noci, protože s ucpaným nosem se prostě nikdo nevyspí. Už vám také vstávají vlasy hrůzou? Maminky pak hledají kdejakou radu, jak dítě naučit smrkat. Způsobů je několik, tak je pojďme vyzkoušet.

Proč to malým dětem ještě nejde

Mějte celou dobu na paměti, že malé dítě zhruba do 3 až 4 let ještě nemá tolik síly, aby z nosíku vše kompletně vysmrkalo. Dá mu to mnohem větší námahu než nám dospělým a smrkání je třeba opakovat častěji. Co je pro nás normální fyziologický pohyb (vzduch z nosu směrem ven), to je pro dítě naprostá novinka, kterou se musí krok za krokem učit.

1. Dívej se na mě!

Mnoho maminek nedá dopustit na nápodobu. Co to maminka dělá? Smrkejte před dítětem a ukažte mu, jak přesně to děláte. U mnohých dětí funguje právě tohle. Budou se vás snažit napodobit a ejhle, může se to povést. Hlavní ovšem je, aby u toho byla legrace.

2. Smrkají i zvířátka!

Jak dítě pochopí alespoň základ smrkání, může přistoupit k tomu, aby ono samo, velice DŮLEŽITĚ, učilo smrkat ostatní. Třeba plyšáky. Chytit nos, půlku nosu zatlačit a druhou uvolnit a teď „medvídku, foukni“. Na plyšácích s velkým nosem můžete dítěti vysvětlit princip jedné zakryté dírky a druhé foukající. A pak samozřejmě musíte naučit plyšáky taky smrkat. Ale to nejprve bude muset umět plyšáková paní učitelka. Zvládneš to, broučku? Pojď to zkusit ještě jednou.

3. Odfoukni to nosem!

Pokud zrovna kvetou pampelišky, zkuste si zakrýt pusu a rozfouknout pampelišku nosem. Mimo sezónu použijte jemná peříčka z papírnictví nebo lehký smotek vaty a jako podklad stůl nebo své dlaně. Dokážete peříčkem pohnout jen tím, že k němu přiblížíte nos a fouknete? Dítě si tak zafixuje prudké vydechnutí nosem, které je základ vysmrkání.

4. Legrační zvuky: mačkejte nos při výdechu

Jak udělat ze smrkání frkání a legraci? Sedněte si s dítětem, a když vydechuje, mačkejte mu v krátkých intervalech nos. Ozve se legrační frkání. Dítě si opět lépe zafixuje výdech a začne se na něj soustředit. Pokud mu dá větší sílu, třeba aby frkavé zvuky byly silnější, je to jen krůček k tomu, aby tímto způsobem později vysmrkalo rýmu.

5. Cílené vydechování nosem

Jednoduchá hra. Prostě přikryjte pusu a vydechujte. Nic víc, nic méně. Dejte dítěti pod nos prstík: cítíš, jak tě vydechovaný vzduch lechtá? Polechtej i mě. Udělejte z toho legraci a zkuste to taky. Nadýchejte dítěti na ručičku, to šimrá ještě víc!

Tip: dechová hra, kde míček uvádí do pohybu jen výdech:

@PRODUKTY: /svoora-svooretro-dechova--micova-hra/

6. Zamlžování zrcátka

Některé maminky si chválí malé zrcátko, na které naučily dítě dýchat. Zamlžení je dobrá motivace k tomu, aby to dítě zkusilo znovu. Tak ještě jednou zamlžíme zrcátko?

7. Funění!

Super hra. Zkuste si zahrát na ježka. Nebo na divočáka. Prostě funět, funět, funět. Krčit nos a foukat, jako když se očichávají psi. Legrační zvukový projev dítě určitě zaujme a od krátkého vyfuňování je blízko k dlouhému vysmrknutí.

8. Bublifuk nosem!

Zakryjte pusu a zkuste rozfoukat bublifuk nosem. Když se to povede, je to naprosto úžasná motivace.

Tip: velké bubliny jdou rozfouknout snáz než malé, pro nejmenší se hodí bubliny s velkým kroužkem:

@PRODUKTY: /megabublina-1l-mala-snurka/, /hand2mind-senzoricke-bubliny-pro-rane-numericke-dovednosti/

Dvě rady na závěr

Tyto hry je dobré hrát ještě dřív, než přijde rýma, nebo v mezidobí. Když pak jde do tuhého, je kvůli rozmrzelosti dítěte a tomu, že mu není fyzicky dobře, všechno náročnější. Nadchnout ho do odfoukávání peříčka s bolavým nosánkem není žádný med.

A v každém případě se obrňte nebetyčnou trpělivostí.

Přečtěte si také

• Ach ta věčná rýma: jak si pomoci a ještě se zabavit
• 5 důvodů, proč batolata často fňukají a jak na ně

Aktualizováno: září 2026

Čas na nočník má každé dítě jiný, obvykle to bývá kolem druhého roku. Jednoho dne to ale maminky prostě musí zkusit. Je to trochu jako loterie: vyjde to, nebo ne? Pojďme se podívat na tipy a triky, kterými si můžete vylepšit šance na výhru, a dítě to bude bavit. Rodiče navíc často dělají nechtěné chyby, kterými probouzející se dětskou motivaci zabijí. Pojďme se jim vyhnout.

Pocit dospělosti

Nejsilnější argument, díky kterému dítě samo chce nočník zkusit, je to, že chce být velké. Chce chodit do školky, chce chodit na záchod jako dospělí a tak podobně. Najednou se chce samo posunout z pozice miminka na pozici velkého dítěte! Hurá, tady máte z velké části vyhráno. Pravděpodobně nebudete potřebovat velké úsilí, stačí, když se vyhnete základním chybám.

Kdy začít s učením na nočník: když dítě chce

Častou chybou našich maminek bylo, že stresovaly dítě vysazováním na nočník v pravidelných intervalech nebo v předem určených časech. A když se zrovna nechce, co s tím? Budete sedět na nočníku a dívat se, jak se maminka káravě tváří, protože „nic“? Umění je vychytat okamžik, kdy víte, že se dítěti právě chce, nebo je velmi pravděpodobné, že potřebu brzy vykoná, třeba po vyspání. Pak se to nejspíš povede.

První úspěch dítěti udělá radost, že „udělalo mamince radost“ a že dokázalo něco výjimečného, co stojí za to zopakovat. A pomůže mu uvědomit si souvislost mezi tím, že se mu chce, a skutečným vykonáním potřeby.

Mnohé děti v tomto věku si ještě vůbec neuvědomují, že se jim chce. Nedochází jim tedy, kdy by měly jít na nočník a proč to vlastně dělají, a potřebu vykonávají bezděčně do plenek. Tady je potřeba ještě počkat a nelámat nic přes koleno. Za pár týdnů či měsíců si to v jejich hlavičce hezky sedne.

Dobré vědět: kontrolu nad svými svěrači děti získávají většinou až ke konci druhého roku.

Chyby, kterými rodiče dítě od nočníku odradí

Chyb, které mohou snažení vaše i dítěte pokazit, zbrzdit, nebo ho dokonce vrátit o několik kroků zpět, je celá řada.

Není to fuj!

To, co dítě udělá do nočníku, rozhodně není fuj! Je chyba něco po dítěti vehementně chtít, na vteřinku se zaradovat a pak se zakabonit, že je to „e e“ a fuj. Neutíkejte ani hned s obsahem nočníku na záchod ve snaze zbavit se ho co nejdřív. I to je pro dítě matoucí. Tolik práce a snahy, a teď je to pryč? Chvíli počkejte, obdivujte, a až se dětská pozornost otočí jinam, nočník vylijte.

Nejde to? Nechte to být

Prostě to občas zkuste, a když to nejde, nedělejte závěry a dítě nekárejte. Vezměte zase do ruky plenky a dělejte, že se vůbec nic nestalo.

Nedotírejte s otázkami

Neustálé otázky „chce se ti čůrat?“ nebo „chce se ti kakat?“ vůbec nemotivují. Dítě to otráví, nebo tu otázku přestane vnímat, natož aby chápalo, o co jde. Vyšumí mu z hlavy. Začne vzdorovat. A možná se počůrá schválně, „abyste viděli“! Vždyť se přece nemáte pořád na co ptát!

Žádný křik

Chce to pevné nervy. U učení na nočník platí poslední a nejdůležitější zásada: žádný křik a žádné shazování dítěte a jeho schopností. Vždyť přece o nic nejde. Nakonec se to naučí každý!

Odměna za každý úspěšný pokus

Nemyslíme tím sladkosti. Co si třeba za každý úspěšný pokus nalepit na nočník hezkou samolepku? Pro nejmenší se hodí znovunalepovací samolepky Djeco: jsou silné a gelové, dají se snadno odlepit a znovu nalepit a jsou pro děti od 18 měsíců. Vybrat můžete sadu se zvířátky a dopravními prostředky, nebo postavičky s oblečením na oblékání. Další motivy najdete v kategorii samolepky.

@PRODUKTY: /djeco-znovunalepovaci-samolepky-pro-nejmensi-formule/, /djeco-znovunalepovaci-samolepky-pro-nejmensi-oblekani/

Knížka o nočníku

Téma přechodu z plenek na nočník zábavnou formou otevírá textilní knížka o dráčkovi Joeovi, který už nechce nosit plenky a hledá záchod. Dítě mu při listování pomáhá. Knížku lze prát v pračce na 30 °C.

@PRODUKTY: /lilliputiens-didakticka-latkova-knizka-dracek-joe-ucime-se-chodit-na-nocnik/

Přečtěte si také

• Jak se zbavit dudlíku
• 5 důvodů, proč batolata často fňukají a jak na ně
• Jak si hrát s dvouletým dítětem

Aktualizováno: září 2026

Malý dvouleťák je tak trochu v nejtěžším věku. Strašně moc by toho chtěl, ale ještě toho mnoho neumí. Z toho vznikají napjaté situace a pověstné období vzdoru. Maminky, nezoufejte. Zkuste dítě zabavit tím, co ho v tomhle věku baví nejvíc: smysly. Smyslové hračky a zapojení do běžného dne určitě zaberou. Pár našich oblíbených tipů najdete níže, celou nabídku v kategorii Objevujeme svět 1 až 3 roky.

Akční hračky: stavět, skládat a bořit

Hračky, ve kterých se pořád něco děje, spojují dívání s činností. Kostky se dají skládat, rovnat, a ano, i bořit! Boření u dětí stále vede, takže stavebnice u vás budou mít úspěch. Rozvíjí se prostorová představivost, ale víc zaujmou kostky barevné a něčím výjimečné. Musí v tom být akce.

Tip: skládací kostky, ze kterých se postaví věž i domečky pro zvířátka ze statku:

@PRODUKTY: /tooky-toy-skladaci-kostky-farma/

První farmáři: hra na statek

Je to ideální věk stát se poprvé farmářem! Dřevěný domeček a zvířátka, první chvíle, kdy si dítě plně uvědomí, že zvířátka jsou venku a zvířátka jsou v domečku. A zase venku a zase v domečku! Možná ho napadne i to, že jim musí dát najíst. Rozhodně už o tom umí mluvit, takže jeho „samomluvu“ při hraní podporujte. Ptejte se, povídejte si o tom, jak se zvířátka mají a co asi chtějí dělat. Určitě mají hlad, nebo ne?

Pak je tu velká farmářka maminka, která se o příděly jídla nejen pro zvířátka, ale i pro malého pracovníka jistě ráda postará. Farma se hodí na hrací koberec s vyznačenými cestami a loukami, dítě se tak učí přesnosti a logice svého počínání. Však už se skoro připravuje do školky!

Tip: dřevěná stodola se zvířátky na vkládání a prstové loutky, se kterými zahrajete divadlo ze statku:

@PRODUKTY: /tooky-toy-drevena-farma/, /lilliputiens-prstove-loutky-farma/

Jak věci fungují: učte dítě svět kolem sebe

Takhle funguje televize! Dítě to možná dávno ví, ale na tomhle příkladu je vidět, že děti v tomto věku mimořádně zajímá, jak fungují záhadné věci kolem nich. Třeba sporák nebo mixér. Nebo pračka, lednička, jak se otevírá lahev s vodou… Pozor na všetečky. Člověk se ani nenaděje a malý dareba přijde na něco, co zrovna není bezpečné.

Už si pamatuje: hry na paměť

No schválně! Zkuste to. Dvouleté děti už mají dobře fungující paměť. Povídejte si a někdy jako by zapomeňte, jak něco funguje nebo kde je knoflík, kterým se zapíná rádio, televize nebo pračka. Zapomeňte, koho jste potkali na hřišti, co jste tam dělali nebo kde jsou kyblíčky na písek. Hledejte, vzpomínejte a ptejte se dítěte na radu. Bude mít obrovskou radost, že vám může pomoct, a v jeho hlavičce se rozhostí spokojené: „Jsem dobrý! Pamatuju si. Příště si budu pamatovat ještě víc, abych mamince pomohl!“

Zkuste si zahrát i pexeso. Pro malé děti je nejlepší takové, které má jen pár dvojic.

Tip: jednoduché pexeso ze tří párů tukanů, které se dá hrát ve vaně i na suchu:

@PRODUKTY: /lilliputiens-pexeso-do-vody-6-tukanu/

Miluje básničky a písničky

Děti v tomto věku stále nevycházejí z úžasu nad maminčiným hlasem. Čtěte jim pohádky a hlavně básničky. Rytmus hlasu je na dlouho zaujme a v době, kdy se dítěti rozšiřuje slovní zásoba, je společné čtení a ukazování obrázků velmi cenným pomocníkem. Zpívejte, tancujte!

Tip: k písničkám se hodí první hudební nástroje, tamburína, marakas a flétnička:

@PRODUKTY: /svoora-muj-prvni-dreveny-xylofon--pav-2/

Puzzle, vkládačky a další hračky pro dvouleté děti

Co se týče hraček, v tomto věku neuděláte chybu, když sáhnete po kvalitním dřevěném puzzle nebo vícevrstvém tvrdém papírovém puzzle a po tvarových vkládačkách. Stále vedou i zvukové hračky, malé hudební nástroje, domečky, panáčci, malé nádobíčko a obrázkové pohádkové knížky a leporela.

Vodní radovánky

Hraní ve vaně je pro dvouleté dítě zážitek. Hodí se hračky, které plavou a dá se s nimi přelévat a stříkat. Z lodičky se po otočení stane sprška:

@PRODUKTY: /lilliputiens-lodicky-a-kdyblicky-do-vody-2v-1/

Přečtěte si také

• Jak si hrát s ročním dítětem
• 5 důvodů, proč batolata často fňukají a jak na ně
• Vánoční dárky pro dvouleté děti

Jak si hrát s miminkem?
Maminky se často ptají, jak zabavit malé miminko? Jde to! Líbí se mu barvičky, zvuky, hudba a doteky. A hlavně pocit bezpečí. Větší děti už se postupně otevírají světu a tedy i hračkám. To jsou hlavní kritéria pro výběr hracích aktivit pro ty úplně nejmenší. Mějte však s miminkem trpělivost v prvních šesti týdnech. V tu dobu jsou všechny hračky ještě pouhou dekorací, protože tu nejúžasnější hračku má miminko na dosah pořád. Je to jeho maminka.

0 – 3 měsíce: Maminka, jenom maminka!

Její vůně, její hlas, její teplo a její ňadra, jež mu dávají potravu. Pouhý oční kontakt, mluvení a mazlení se s ním, je pro dítě v tuto první dobu po narození tím nejpřirozenějším stimulem. S přibývajícími týdny, jak se mu zlepšuje zrak, ho zaujmou samozřejmě takové věci jako je hrazdička, hračky v jeho blízkosti, ale ještě je příliš neobratné, než aby si s nimi dokázalo aktivně hrát. Ale zato vaše ruka, prsty, vlasy, brýle, váš řetízek na krku: to jsou nejúžasnější věci, které může do svých ručiček vzít a fascinovaně si je prohlížet.

V tuto chvíli stačí, když bude mít bezpečné místo a odpočinek a spánek, bezpečnou maminčinu náruč a k dispozici její hlas i něžnou ruku.

Věk 3 – 6 měsíců: Už vidím a cílím!

V tuto dobu je miminko již schopno cíleně zaměřit svou pozornost i oční kontakt na hračky ve svém okolí. Záhy pochopí, že když natáhne ruku, k něčemu se dostane a ono to je velice zajímavé! Hrazdičky a hrací deky jsou pro tuto dobu ideální. Ovšem stále platí, že dítě potřebuje plnou podporu svých rodičů, nevydrží v bdělé pozornosti moc dlouho a záhy se unaví, nebo se začne nudit. Už je to také doba, kdy si dítě zajíždí nějaký režim a je schopno alespoň v náznacích rozlišovat začátek dne, konec dne a čas na spaní.

Děti také milují prosté nošení po bytě a ukazování věcí. Tu a tam si na něco sáhnout, pozor, už také strčit do pusinky… to by, kdyby záleželo na miminku, byla jeho nejoblíbenější náplň dne. S tím, jak se děti blíží prvnímu půlroku, začínají mít zájem o své okolí víc a víc. Milují zvuky, a tak dítěti uděláte radost měkkými  hračkami. Jednoznačně vám můžeme doporučit tohoho organického ZAJÍČKA, je nádherně jemňoučký, ukrývá v sobě dřevěné kousátko a miminka milují jeho šumící ouška.  Ukazujte dětem, mluvte na ně. Vysvětlujte a ukazujte souvislosti.

Věk 6 – 12 měsíců: Ono to funguje!

Skvělé jsou hračky do vany! Lodičky, zvířátka, kačenky, nebo i obyčejné mističky, kterými si lze přelévat vodu sem a tam. No jen to zkuste miminku jednou ukázat. Rozhodně se v tuto dobu už bude snažit nejen vodu cíleně vylít, ale také soustředěně nabrat.

Jinak si už spolu můžete začít skládat první kostky, první maličké farmy složené z velkých kusů. A proč nakonec neudělat farmu i z plyšáků? Stačí k tomu papírová krabice a třeba několik zvířátek nebo chrastítek! Rázem dostanou nový glanc, protože se začnou schovávat do krabic, „chodit domů“ a opět vybíhat ven? Mamko, jak ty to jenom děláš! Ve tvých rukou farma žije!

Jak se bude věk blížit jednomu roku, objeví dítě i radost z boření. To je schopnost, která způsobí hodně radosti a chuti ji opakovat ve chvíli, kdy ji v sobě dítě objeví. K tomu je ideální krabičková věž. Je vyrobená z lehkého kartonu, při pádu tedy dětičkám neublíží. Vezměte kostičku do ruky a ukazujte dětem zvířátka, tvary, barvy.

My vám poradíme, jak si přemýšlení ulehčit a prozradíme pár tajných triků.

Zejména je oceníte, jestliže cestujete poprvé.

DŮKLADNÝ SEZNAM

Možná si ho děláte i pro sebe, ale určitě si ho udělejte pro dítě. Průběžně si klidně už pár týdnů před cestou pište seznam toho, co si s sebou chcete vzít, co potřebujete. Klidně i drobnosti, spoustu položek potom v závěrečné revizi proškrtáte – ale tímto průběžným způsobem zjistíte, jaké jsou každodenní potřeby. Lépe z nich pak potřeby „okrájet“, než zapomenout kartáček na zuby.

ROZLOŽTE SI VŠE NA PLOCHU

Při samotném balení je vhodné mít vizuální kontrolu. Vše si rozložte například na postel těsně před tím, že to sbalíte do kufru. Máte pak jasno – vidíte zrealizovaný seznam. Můžete balit.

A co nezapomenout?

DOSTATEK OBLEČENÍ NAVÍC

Dbejte na dobrý materiál, respektujte podnebí, do jakého vyrážíte. Je dobré, když je oblečení spíše barevné, nepříliš náročné a dá se snadno přeprat v ruce, vyčistit flíček a když bude dobře schnout. Minibalení čističe na skvrny se mooooc hodí! Platí pravidlo, že minimální množství je oblečení na jeden den PLUS JEDEN DEN NAVÍC. Ale většinou je dobré si pár kousků přidat. To samé s obuví, náhradní boty se též hodí, protože dospělý si nové boty koupí většinou snadno, s dětmi, zejména malými, je to už složitější.

TIP: Malé oblečení, ponožky a spodní prádlo můžete do kufru srolovat a vyplnit jím tak mezery mezi většími kusy.

JÍDLO

Konzervované jídlo, sušenky, oblíbené sušenky – může být. Není-li to nic, co se rozlije nebo rozdrobí a je to v kvalitním obalu, dá se takovými drobnostmi dobře vyplnit prostor mezer v kufrech. Jiné prostředí je samo o sobě dost velkou změnou, a tak preferujte jídlo z domova takové, které dítě má mezi nejoblíbenějšími. Experimentů a změn bude mít už tak dost a některé děti změny nemají rády.

HRAČKY

Vezměte tak ty, které mají děti úplně nejradši – bude to pro ně vzpomínka domov, která může mírnit úzkost z nového prostředí.

A my máme pro vás dva tipy:

PRO DOBU POBYTU se děti dobře zabaví rozmanitou a skládací hračkou: Co třeba NĚKTEROU SE SAD KOSTEK?

PRO DOBU CESTY NA MÍSTO A DOMŮ se hodí něco ze sekce Knížky, které užijete i pak v postýlce... nebo snad Magnetické hračky?

V každém případě vám přejeme pevné nervy a šťastnou cestu a parádně zabalený kufr!