Jak motivovat děti na nočník?

Jak motivovat na nočník?

Čas pro nočníkování má každé dítě jiné, obyčejně je to kolem druhého roku, ale maminky to prostě jednoho dne musí zkusit. Je to jako loterie. Vyjde to, nebo ne? Pojďme se podívat na tajné tipy a triky, kterými si můžete výrazně vylepšit šance na výhru. A dítě to bude bavit.  Navíc mnohdy rodiče dělají nechtěné chyby, kterými už už se líhnoucí dětskou motivaci prostě zabijí. Pojďme se jim vyhnout.

k5e6c1631d7a37-jak-motivovat-deti-na-nocnik

Pocit dospělosti!

Největším a nejúčinnějším argumentem a pocitem, který dítě dovede k jeho vlastní vůli nočník prostě zkusit, je to, že chce být velké. Chce chodit brzy do školky, chce chodit na záchod jako velcí lidé a tak podobně. Najednou už se chce samo pošoupnout z pozice miminka na pozici velkého dítěte! Hurá, tady je z většiny vyhráno a patrně nebudete potřebovat většího úsilí, stačit bude, když se vyhnete základním chybám.

Čiňte tak ve chvíli, kdy dítě chce!

Častou chybou našich maminek bylo, že stresovaly své dítě vysazováním na nočník v pravidelných intervalech nebo předem určených časech. A když se vám zrovna nechce, tak co s tím?  Budete sedět na nočníku a dívat se na to, jak se maminka káravě dívá, protože „nic“? Takže tady je umění vychytat okamžiky, kdy víte, že dítěti se právě chce, nebo že je velmi pravděpodobné, že svou potřebu brzy vykoná. Třeba po vyspání.  Potom se to patrně povede a tento první úspěch vede dítě k radosti nad tím, že „udělalo mamince radost“, že udělalo něco výjimečného, co se rozhodně vyplatí zopakovat a v neposlední řadě mu to pomůže uvědomit si chtění na potřebu v souvislosti s opravdovým vykonáním potřeby.

Mnohé děti v tomto věku ještě nejsou schopny si vůbec uvědomit, že se jim chce. Tudíž jim nedochází, kdy by měli jít na nočník a proč to vlastně dělají. Potřebu vykonávají bezděčně do plenek. Tady je třeba ještě počkat a nelámat nic přes kolena. Ono si to v jejich mozečku za dalších pár týdnů či měsíců hezky sedne.

INFO: Dokonalou kontrolu nad svými svěrači děti cítí až na konci druhého roku!

CHYBY aneb čím mohou rodiče dítě odradit?

Je to celkem dost chyb, které mohou veškeré snažení jak vaše, tak dítěte, notně pokazit a zbrzdit vývoj nebo ho dokonce úplně zastavit a vrátit o několik kroků zpět.

Není to fuj!

Ne, to, co dítě udělá do nočníku rozhodně není fuj! Je chyba po něm něco vehementně chtít, na vteřinku se zaradovat a potom zakabonit s tím, že to je „e e“ a fuj. Neutíkejte s obsahem nočníku také hned k toaletě se snahou se toho nadělení co nejdříve zbavit. To je pro dítě také matoucí. Tolik práce a snahy a teď? Je to pryč? Chvíli počkejte, obdivujte a pak, až se dětská pozornost otočí zase jinam, dílko zlikvidujte.

Nejde to, nechte to být?

Prostě to občas zkuste, a když to nejde, nedělejte závěry, nekárejte dítě. Vezměte zase do ruky plenky a dělejte, že se vůbec nic nestalo.

Nedotírejte s dotazy

Také fakt, že rodiče někdy dotírají s dotazy „chce se ti čůrat/kakat?“ není vůbec motivující. Dítě to otráví anebo přestane tento dotaz vůbec vnímat, natož aby chápalo o čem je. Vyšumí mu z hlavy. Začne vzdorovat. A možná se počůrá schválně, „abyste viděli“! Protože se přece nemáte co pořád ptát!

Źádný křik

Chce to pevné nervy a u učení na nočník poslední a nejdůležitější zásada – žádný křik a žádné zošklivování dítěte a jeho schopností.  Vždyť přece vůbec o nic nejde.

Nakonec se to naučí každý!

Odměna za každý úspěšný pokus?

Ano, nemyslíme tím samozřejmě žádné sladkosti, ale co si za každý úspěšný pokus nalepit na nočník krásnou samolepku. Holčičkám se jistě budou líbit tyto princezny a kluky potěší třeba dopravní prostředky.  A kdo hledá jiný motiv, celý sortiment samolepek najdete TADY.