hrát si a být spolu
8 tipů jak naučit dítě smrkat

Je to noční můra. Rýma, která teče z nosíku nebo která se hezky zvukově projevuje při každém nadechnutí, nehledě na nevyspalé noci, protože s ucpaným nosem se prostě nikdo nevyspí… už vám také vstávají vlasy hrůzou? Maminky potom hledají kdejakou radu, jak dítě naučit smrkat. Několik způsobů je, takže je pojďme vyzkoušet.

Dítě ještě nemá tolik síly

Je dobré mít ale celou dobu na paměti, že malé dítě zhruba do 3 – 4 let věku ještě nemá tolik síly, aby z nosíku vše kompletně vysmrkalo. Dá mu to mnohem větší námahu než nám dospělým a smrkání je třeba opakovat častěji. Co je pro nás už normální fyziologický pohyb (vzduch z nosu směrem ven), to je pro dítě naprostá novinka, kterou se musí krok za krokem učit.

Dívej se na mě!

Mnoho maminek nedá dopustit na nápodobu. Co to maminka dělá? Smrkání čiňte před dítětem a ukažte mu, jak přesně to děláte. I mnohých dětí funguje právě tohle. Budou se vás snažit napodobit a ejhle… může se to povést! Hlavní ovšem je, aby u toho byla legrace.

Tip Chytré opičky.: Odřený nosík od rýmy nebo od zimy zachrání tato multifunkční tyčinka

Smrkají i zvířátka!

Jak dítě pochopí alespoň základ smrkání, může přistoupit k tomu, aby ono samo, velice DŮLEŽITĚ, učilo smrkat ostatní. Čili třeba plyšáky. Chytit nos, půlku nosu zatlačit a druhou uvolnit a teď „medvídku foukni“.  Na plyšákách s velkým nosem můžete dítěti vysvětlit princip jedné zakryté dírky a druhé foukající.  A pak samozřejmě musíte naučit plyšáky taky smrkat… Ale to nejprve bude muset umět plyšáková paní učitelka. Zvládneš to, broučku? Pojď to zkusit ještě jednou…

Odfoukni to nosem!

Pokud zrovna kvetou pampelišky, zkuste si zakrýt pusu a rozfouknout pampelišku nosem. V sezóně nešedivých pampeliškových hlaviček můžete použít i jemná peříčka z papírnictví nebo lehký smotek vaty a jako podklad obyčejný stůl nebo své dlaně. Dokážete peříčkem pohnout jen tím, že k němu přiblížíte nos a fouknete? Dítě si tam v hlavě zafixuje lépe prudké vydýchnutí nosem, které je základ pro vysmrkání.

Legrační zvuky, mačkejte nos při výdechu!

Jak udělat ze smrkání frkání a legrandu? Zkuste si s dítětem sednout, a když vydechuje, mačkejte mu v krátkých intervalech nos. Ozve se legrační frkání. Dítě si tak opět lépe zafixuje výdech a začne se na něj soustředit. Pokud mu dá větší sílu – třeba proto, aby ony srandovní frkavé zvuky byly silnější, je to jen krůček k tomu, aby tímto způsobem později vysmrkalo rýmu.

Cílené vydechování nosem

Jednoduchá hra. Prostě přikryjte pusu a vydechujte. Nic víc, nic méně… Dejte dítěti pod nos prstík. Cítíš, jak tě vydechovaný vzduch lechtá? Polechtej i mě… Udělejte z toho legraci a zkuste to taky. Nadýchejte dítěti na ručičku, to šemrá ještě víc!

Zamlžování zrcátka!

Některé maminky si chválí malé zrcátko, na které naučily dítě dýchat. Zamlžení je dobrá motivace k tomu, aby to dítě zkusilo znova. Tak ještě jednou zamlžíme zrcátko?

Funění!

Super hra. Zkuste si zahrát na ježka. Nebo na divočáka. Prostě funět, funět, funět. Krčit nos a foukat. Jako když se očichávají psi. Legrační zvukový projev dítě určitě zaujme a od krátkého vyfuňování je potom blízko k dlouhému vysmrknutí.

Bublifuk nosem!

Zakryjte pusu a zkuste rozfoukat bublifuk nosem! Když se to povede, bude to naprosto úžasná motivace…

Dvě dobré rady na závěr

Dobré je si tyto hry hrát ještě dřív, než přijde rýma, nebo v mezidobí. Když pak jde do tuhého, tak je i díky rozmrzelosti dítěte a tomu, že mu není fyzicky dobře, všechno náročnější a je těžší ho nadchnout třeba do odfoukávání peříčka, protože s tím bolavým nosánkem to není žádný med.

V každém případě se obrňte nebetyčnou trpělivostí.